Přejít na hlavní navigaci | Přejít na obsah stránky


BLOG: Nosím brýle



Světelné spektrum

Ano, nosím své brýle. Nosím je na nose, na nose, na nose… A když mě začnou štvát, tak v tašce, tašce, tašce. Nemůžu si na ně zvyknout a občas je nenosím, protože zůstanou ležet na nočním stolku nebo na poličce v koupelně.

Své nové brýle mám týden a mám z nich rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi moc líbí, ale na druhou stranu nejsem zvyklá si je ráno dávat a večer sundávat. Během dne mi vadí, a když si jdu popovídat s kamarádkou, mám tendenci si je během rozhovoru pokládat na stůl. Nedá se ale říct, že bych z toho byla mrzutá a litovala toho, že jsem si raději nepořídila kontaktní čočky. Věřím, že je to jen o zvyku. A co si budeme povídat… vždycky, když se zahlédnu v zrcadle, musím se usmát, jak mi sluší…:-)

A tak jsem si pořídila pěkné pouzdro, do kterého je nedávám. A pořídila jsem si čistící sadu, kterou používám pořád:-) Nevím totiž, jak je to možné, ale brýle se špiní. Pořád. A já je pořád dokola čistím. Ale vlastně mi to nevadí, stává se z toho takový fajn zvyk.

„Proč si pořád čistíš ty brýle?“ povídá mi kamarádka Lenka a já s úsměvem odpovídám:“ Protože vždycky, když si je vyčistím, vidím ten rozdíl.“ A tak je to vlastně se vším. Kolikrát si myslíte, že se věci nemění, ale ony se pomalu, ale jistě mění. Jen si toho nevšimnete, dokud neuděláte změnu. A tak to je i se mnou a mou kondičkou. Myslela jsem si, že je vše ok, dokud jsem si nedávno nešla s Lenkou zaběhat. „Ty už nemůžeš?“ volala na mě, zatímco jsem si už poněkolikáté raději zavazovala tkaničky.

Budu sportovat. Rozhodla jsem se.

Doporučit článek

Doporučit článek

Probíhá spojení se serverem.










TOPlist