Brýlové čočky
Poškrábané brýle se skutečně vyčistit nedají
Dne: 03. 09. 2009 Autor: Bc. Daniel Szarvas
Každý uživatel dioptrických i slunečních brýlí je musí čas od času vyčistit. Někdo častěji než jiný. Záleží především na zacházení a na prostředí, v němž se pohybuje. Jedno je ale jisté. Čištění je věc, která nošení brýlí značně znepříjemňuje. Nejednou se stane, že přijde zákazník do optiky se slovy „Já už na ty brýle vůbec nevidím, asi budou slabé!“. Optik je dá na pár minut do ultrazvuku a zákazník najednou zase vidí.
Trocha historie nikoho nezabije
První historická zmínka o korekci brýlovými čočkami se objevuje ve starých spisech z dob vlády císaře Nera, který si podle legend přikládal při zápasech před oko broušený smaragd. Podle zabarvení a optických vlastností však odborná veřejnost soudí, že se spíše jednalo o ochranu zraku před světlem, než o opravdovou korekci.
Plastové brýlové čočky
Jedná se o brýlové čočky,
které jsou označovány též jako organické. Vznikají smísením určitých
sloučenin při dané teplotě a tlaku. Tak vznikne průhledná hmota, která se
vlévá do forem, po vychladnutí dále obrábí frézováním a leštěním do
požadovaného tvaru. Vznikne brýlová čočka se stejnými optickými
vlastnostmi jako minerální, ale s nesrovnatelně nižší hmotností
(rozdíl v hmotnosti 30–50%).
Multifokální (víceohniskové) čočky
Dioptrické brýle rozdělujeme na
brýle do dálky a na brýle na čtení. První „společné“ tzv.
bifokální dioptrické brýle vytvořil před více než 100 lety sir
Benjamin Franklin. Díky těmto brýlím bylo možné s jedněmi brýlemi
vidět jak do blízka tak do dálky. Tyto brýle byly původně slepeny ze dvou
kusů. Později se začaly tyto brýlové čočky dělat vybrušované a
zatavované. Stále však měly několik nevýhod. Při rychlém přechodu
očima vznikal tzv. skok obrazu a nebylo možné vidět ostře na střední
vzdálenost.
Přihlášení
Hlavní partner
Reklama
